O mně

První blog jsem začala psát na mateřské dovolené - jako takovou vzpruhu nejen pro sebe, ale i pro ostatní maminky. Od něho jsem se posunula do dnešní podoby, kterou chci inspirovat k aktivnímu trávení času s dětmi, ale také bez nich:-) . 

 

Přidejte svůj e-mail a dostávejte novinky jako první!
  • White Facebook Icon
  • YouTube - Bílý kruh

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com

  • martina

Fascinující Omán

Vzhledem k svatební sezóně jsme naši dovolenou museli směřovat na pokročilejší podzim. Navíc z původního třítýdenního plánu cestovat po Vietnamu jsme se dostali na týden. A ten jsme chtěli maximálně využít - tedy kromě cestování si užít i zasloužený odpočinek. 14 dní před dovolenou nám padl o oka Omán. A ještě že tak!


Fascinující západ slunce v poušti.

Nakonec jsme zvolili zájezd od cestovní kanceláře Fischer. V Ománu nabízí několik hotelů v jižní oblasti Salála. Hotel, který jsme nakonec zvolili se jmenoval Juweira Boutique Hotel. Ten patří do komplexu Havana Salalah, který se rozprostírá na pobřeží Arabského moře, asi 30 kilometrů od města Salála. Do Havany patří také hotely Fanar a Rotana. A spousta krásných bungalovů. Řekla bych, že jsme vycestovali v pravý čas - na začátku listopadu začíná turistická sezóna a trvá zhruba do dubna/května. Končí obvykle před začátkem Ramadánu (duben/květen) a znovu začíná až v listopadu. V této oblasti totiž v červnu začíná tříměsíční období dešťů. Je to jediná část Ománu, kde vytrvaleji prší a prý se jedná o skutečný zážitek - hory a přilehlá poušť se zelenají, vyschlá koryta řek se pomalu zaplňují a prší každý den, často nepřetržitě. Salála a okolí se stávají turistickou destinací - tentokrát ale hlavně pro Araby, pro které je toto deštivé období doslova svátkem.



Tip pro rodiče: Patříte-li k rodinám, které dávají přednost animačním programům, čilému ruchu a spoustě dalších dětí, doporučujeme využít hotel Fanar. Juweira je malý hotel spíš klidného charakteru, kde je prakticky víc personálu, než hostů. Je úžasný - od toho, jak vypadá, až po to, jaké jsou v něm služby. Můžete využívat all in i v hotelu Fanar. Párkrát jsme ale byli na večerní procházce okolo Fanaru a tam to skutečně žilo - na nás až moc. Navíc - připadalo mi, že pořád okolo hotelu slyším češtinu a polštinu. U hotelu Fanar mají také minizoo a najdete tam i malé krámky se suvenýry. Vzhledem k ceně je ale lepší nechat nákup suvenýrů spíš do města Salála nebo na letiště.



Krásné pláže s postupným svažováním do vody.

All inclusive stravování v hotelu má pro nás s Kýškou nesporné výhody. Tou první je jednoznačně voda - v Ománu mají téměř všude vodu pitnou, ale samozřejmě jinou než u nás. Tedy naše zažívání by si s ní nemuselo až tak dobře poradit, doporučuje se pít výhradně vodu balenou. A toho jsme se drželi. Voda je pro Ománce hodnotnější než ropa a odpovídá tomu i její cena. All in se stal dost velkou výhodou, protože Omán má jednu z nejsilnější měn na světě a je tam opravdu draho. Na druhou stranu - nebáli jsme se dát led do pití, jedli jsme omyté ovoce a normálně jsme si čistili zuby. Kolik vypil Kýša vody z bazénu těžko říct:-). Žaludeční potíže veskrze žádné.


"Tak tady je to teda ještě hezčí než v Italsku!"

Druhým benefitem bylo stravování. Rozhodně se nejednalo o klasické all inclusive, kdy před vámi je 70 metrů dlouhý stůl narvaný k prasknutí a jen se plýtvá. Tady mají jídlo vyřešené velice elegantně. Hotel má jednu svou restauraci, kde si bufetovým způsobem pochutnáte na cca pěti jídlech. Samozřejmostí pak byli každý den místní melouny a papája. Jídlo bylo vynikající. Mohli (a využívali) jsme také přilehlé restaurace, do kterých bylo nutné se den předem objednat. Vynikající rybí restauraci jsme měli kousek od hotelu a restauraci Breakers, ve které se pořádají tématické servírované večeře asi půl hodiny procházky od hotelu. Navštívili jsme indický a brazilský večer. Oba byli skvělé, ale přeci jen ta Indie... Určitě to bylo nejlepší indické jídlo, jaké jsem kdy jedla! Pravděpodobně to bude tím, že v Ománu pracují Indové velmi často!




Tip pro rodiče: Před cestou jsme navštívili stránky Očkovacího centra. Zjistili jsme, že žádné zvláštní očkování pro cestu není potřeba. Kýša je (navíc k povinnému očkování) očkovaný proti žloutence typu A a meningokokovým onemocněním. I podle naší pediatřičky jsou tato očkování při cestě do Ománu zcela dostatečné.



Typickým jídlem pro Ománce je kozí a skopové maso (přiznávám, že ani jedno nemusím), čerstvé ryby (ty byly vynikající a v restauracích je hledejte pod Catch of the day - čerstvý úlovek dne). Já osobně jsem se strašně těšila na ománskou kávu - nějak jsem předpokládala, že káva u nich bude jednou z top surovin. Tady musím říct, že jsem se dost sekla. Jejich typická káva kahwa se pije s moučkou z kardamomu a nejlepší na ní je, že se k ní tradičně podávají datle - ty jsou tady naprosto fantastické! Pokud si nedáte kahwu, čekejte, že vás Ománci uctí klasickou instantní kávou Nescafé - tak, jak ji známe od nás.


Arabskému poloostrovu jsem přizpůsobila i oblečení - žádné výstřihy, nahá ramena ani krátké sukně a kraťasy..

Omán je muslimská země a jak známo, muslimové nepijí alkohol. Hotel, ve kterém jsme byli měl zakoupenou velmi drahou a přísnou licenci, co se podávání alkoholu týče. Mají to tak všechny hotely, které patří do komplexu Havana. Alkohol se směl podávat pouze v určité hodiny a mimo hotely ho skutečně nepořídíte. My jsme se ještě trefili do dnu, kdy se oslavovaly narozeniny proroka Mohameda - to se nepodával vůbec.


Protože jsme si chtěli nejen odpočinout, ale také něco vidět, naplánovali jsme si hned několik výletů. První z nich byl na lodi, podél ománského pobřeží, pozorovat delfíny. Parádní zážitek, dokonce jsme viděli maminku s miminkem, což se Kýšovi líbilo asi nejvíc. Delfíny je možné pozorovat i z vlnolamů, které jsou v okolí hotelu. Tady jsme měli štěstí jen jednou.



Tip pro rodiče: Pobřeží Arabského moře je u Ománu bezpečné. Hotely pro sebe staví pomocí vlnolamů takové malé zálivy, které jsou hodně přizpůsobené dětem - opravdu dlouho je mělčina. Boty do vody jsme neřešili vůbec. Ovšem na druhé straně vlnolamu už to stálo za to - nádherné vlny, ve kterých jsme se všichni pořádně vyblbli. I pobřeží je tady o poznání živější - spousta krabů, mušlí, medúzy (často mrtvé) a dokonce jsme se potkali i s ježatou nafukovací rybou spotbase burrfish. Tu jsme viděli často vyplavenou z moře ven a rozhodně dávala najevo, že šlápnutí na ní nebude příjemné.


První výlet, na který jsme vyrazili, byl zprostředkován cestovní kanceláří. Celodenní výlet do pohoří Qara byl koncipován tak, aby co nejvíce lidí vidělo co nejvíc věcí. A že to byla samá zajímavost a krásné výhledy, to ano. Jeli jsme celou cestu v jeepech s místními průvodci k největším zajímavostem pohoří - pramen Sahalnawt, jeden z nejstarších kadidlovníků v zemi, gejzíry v Mughsajlu. Celý den byl završen nádherným koupáním pod skalním útesem na pláži Fazája. Viděli jsme toho opravdu hodně, ale moc nám nevyhovoval formát skupiny. Což byl ale jen náš problém - pro spoustu lidí tam byla obrovská výhoda, že s námi jel také česky mluvící průvodce od cestovky, který toho opravdu hodně věděl!


Velbloudy potkáte všude - v poušti, ve městě, nebo třeba na dálnici u středových svodidel. Řidiči jsou k nim velmi obezřetní - jedná se o nesmírně drahé zvíře! Dokonce se pořádá jakási Miss velbloud a vítězného velblouda zařazuje Sultán do svého stáda. Jeho původní majitel se těší velkému společenskému uznání. A je to stejné, jako v každé Miss - umělé řasy, výplně v tlamičce a navoskovaná kopýtka:-).

My jsme měli velké štěstí na Ománce, s nímž jsme v jeho jeepu cestovali. Netrvalo dlouho, slovo dalo slovo a už jsme se domlouvali na soukromém výletu jen s Mohammedem. Nabídl nám několik různých variant, co lze vidět, a po chvilkové úvaze jsme se rozhodli pro putování do pouště. Pozítří jsme tedy vyrazili s Mohammedem sami a byl to úplně nejlepší den z celé dovolené.


"Nejvíc se těším, až budu ve školce vyprávět o strejdovi Mohammedovi!"

Ráno jsme se stihli vykoupat v moři a po 13 hodině už nás Mohammed vyzvedával. Protože jsme byli čerstvě po obědě, Kryštůfek během pár minut usnul. My jsme zatím ujížděli směrem k jednomu z největších kadidlovníkových hájů, kde jich roste na jednom místě několik tisíc. S Mohammedem jsme celou cestu mluvili o místních tradicích, zvyklostech, o jejich osvíceném sultánovi, o tom, jak vypadá v Ománu běžný život. Zkrátka a dobře - skutečné popovídání s člověkem, který je místní, nenahradí ani ten nejlepší turistický průvodce.



Po návštěvě kadidlovníkového háje jsme ujížděli směrem ke ztracenému městu Wubar. Na to se nejvíc těšil Kýša, protože miluje legendy o Atlantidě, takže když mu Mohammed řekl, že je to taková ománská Atlantida, nemohl se dočkat. Wubar je taková směs starobylosti a moderny - po prohlídce starého města jsme v sále shlédli krátký animovaný film o této legendě. Rozhodně nevynechat! V průběhu naší prohlídky se Mohammed zvládl pomodlit a pak nás pozval na místní kávu kahwu. Od Wubaru už jsme uháněli dál do pouště.


Z atmosféry ztraceného města Wubar byl Kryštůfek úplně paf.


Tip pro rodiče: Cestujete-li mimo dosah mobilního signálu, vždy byste měli dát vědět nějaké další osobě, kdy se zase ozvete. Možná to zní trochu zvláštně, vzhledem k tomu, že Omán je velmi bezpečná země, ale přeci jen jsme s sebou měli Kýšu a člověk je tak nějak víc obezřetný. Mohammed měl s sebou na cestu satelitní telefon, přesto jsme ale dali domů vědět, kdy budeme zpět. Budete-li využívat služeb místního průvodce, můžete s ním domluvit i dětskou sedačku do auta.


Po Wubaru byl pro Kryštůfka jednoznačně nejhezčí zážitek z pouště. Stavili jsme se u Mohammedova známého beduína, kde jsme si prohlédli jeho stádo velbloudů a pohostil nás velbloudím mlékem. Zajímavý zážitek, který dost posunul naše hranice:-). Mohammeda velmi pobavila moje otázka, zda je teplé, protože je převařené. Nebylo, bylo teplé, protože bylo "direct". Jízda po poušti byla zajímavá i pro mě a Lukyho - nikde okolo sebe nevidíte vůbec nic, jen tu poušť. Nádhera, ta monumentalita a přitom pocit, jak lehce se člověk může ztratit, tady, 100 kilometrů od nejbližší civilizace. Jediná stavba okolo které jsme v poušti projeli byl pouštní kemp. Jak Mohammed vyprávěl, dá se v něm přenocovat a je často vyhledávaný právě turisty. Vyvrcholení našeho putování bylo sledování západu slunce na dunách. My jsme si užívali romantiku a Kýša to pojal po svém - jako by byl na sněhu. Válel sudy, sjížděl duny po břiše, po zádech a lítal jako blázen.


"Tatíííí, můžu vylézt až tam nahoru a sjet tu dunu po zadku? Prosííííííííím!"

Jak se naše dovolená blížila ke konci, tak jsme se shodli na jedné zásadní věci - týden je málo. Mohammeda bychom určitě poprosili ještě o pár dní a pár dní na pláži by se nám určitě taky nepřejedlo:-). Máte-li možnost, užijte si Omán alespoň na 14 dní. Chystáte-li se do oblasti Salála, klidně nám napiště do komentářů, ráda vám na Mohammeda zašlu kontakt. Nás Omán skutečně chytil za srdce a byla bych ráda, abychom se tam někdy vrátili... A zcela jistě na víc, než jen týden.




Návštěva pramene Sahalnawt v pohoří Qara byla neuvěřitelná. Tak nádhernou tyrkysovou vodu jsme snad ještě neviděli. Kýša byl ohromen hned dvakrát - taky tím, jak lidé dokáží odhodit odpadky prakticky kdekoli... Takže tam tak trochu pomáhal sbírat odpadky:-).


Úchvatný pohled na pobřeží Mughsajlu. Stojí za to vyjít si po turistické stezce ke gejzírům, které tryskají ze skal. A taky si v přilehlé restauraci dát rybu - byla vynikající!

Kadidlovníkový háj - tento strom je takový národní poklad. Ománské kadidlo dokonce odebírá i Vatikán. Získává se poměrně jednoduše - kůra stromu se nařízne a vyteklá pryskyřice se nechá uschnout. Takových zářezů se ale do stromu smí udělat jen pár za rok, aby si kadidlo zachovalo svou sílu. Ománci ho pálí všude - doma, v hotelech, v autech, v obchodech. Samozřejmě jsme si ho přivezli domů a čas od času si tu úžasnou atmosféru připomínáme:-).