• martina

DOLNÍ MORAVA - STEZKA V OBLACÍCH A DĚTSKÉ PARKY

Dolní Moravu jsme měli v merku už poměrně dlouho a rozhoupali nás kamarádi, kteří se tam chystali a přizvali nás k sobě. A protože jsou bezva a mají čtyřletou holčičku a Kýša ji má móóc rád, tak nebylo o čem diskutovat!


Stezka v oblacích - tyčí se nad vámi od chvíle, kdy na parkovišti vystoupíte z vozu.

Vyrazili jsme v neděli okolo 10 hodiny z Hradce Králové a já už se v tu chvíli děsila, kolik tam bude lidí. Přeci jen - venku přes 30° C, prázdniny, neděle... Moje obavy byly ale celkem liché. Přestože se parkoviště tvářila jako přeplněná, koncentrace lidí na místě vůbec hrozná nebyla, frontu jsme nestáli u žádné pokladny.


Hned při příjezdu prakticky vrazíte na první parkoviště pod Stezkou v oblacích. Když jsme ale viděli krpál, který bychom museli s dětmi (a s dronem, batohem se sváčou a pitím a dětmi nejspíš na zádech) vyšlápnout, rozhodli jsme se zkusit ještě horní parkoviště u Wellnes hotelu Vista. Místa jsme našli celkem bez problému. Mile nás překvapilo, že parkoviště pod hotelem je zdarma.

Protože bylo poledne, byl čas na oběd a tak jsme zkusili prakticky všechno, co je v restauraci u lanovky k dispozici - kuřecí stehno s kaší, rajskou omáčku a halušky se zelím a uzeným masem. Jídlo bylo k jídlu, ale nijak zásadně vás neokouzlí. Na druhou stranu velmi oceňuji to, že nabízí i něco jiného než smažák, hranolky a podobné chuťovky. Takže najedení a vcelku uspokojení jsme se odebrali k lanovce.



Měli jsme trošku potíže si v ceníku vybrat a spočítat, kolik nás co bude stát a jak je možné kombinovat rodinné vstupné. Nakonec nám s tím paní pokladní (evidentně na podobné situace zvyklá:-) pomohla - stačilo nahlásit kolik nás je, kam všude chceme jít a jak se tam chceme dostat. Platili jsme za lanovku nahoru ke Stezce v oblacích i zpět dolů a samozřejmě také vstup na Stezku. Další atrakce jako Mamutíkův vodní park (musíte vidět!) a další dětské parky jsme se rozhodli řešit až se vrátíme dolů. Nachází se totiž hned za vstupem na lanovku a nedokázali jsme odhadnout, jak dlouho nám bude trvat projít Stezku.


Jízda na lanovce Kryštůfka trochu po spánku v autě probrala a vrhla ho do lepší nálady (nedokázal to ani oběd!), za což jsme byli nesmírně rádi! Největší zábava pro něj byla sledovat, co komu upadlo dolů a neustále se otáčet, jestli kámoška Naty ještě sedí za námi nebo už je na zemi. Nahoře jsme si dopřáli malou pivní pauzu a hurá do oblak!


Na stezce najdete různé tunely a průlezy.

Stezka v oblacích je sama o sobě zážitek! Nabídne vám nádherné výhledy na přírodní park Králický Sněžník. A taky trochu adrenalinu. Určitě to není ten pravý výlet pro ty z vás, kteří se bojí výšek. Stezka se tyčí do výšky úctyhodných 1 116 m. n. m a dolů koukáte z 55 metrů. Já, Lukyn ani Kýša naštěstí žádnou závratí netrpíme, stejně tak ani naši výletoví parťáci, tak jsme si ty výhledy jak se patří užili!


Kromě velmi pěkné procházky jsme si díky Kryštůfkovi zažili i dobrodrůžo. Ve Stezce najdete mezi dvěma horními patry lanový rukáv, který tvoří jakousi zkratku mezi nimi. Dobrodružné na tom je to, že jste ve vzduchu a jen v tom rukávu, tedy pocitově vás vlastně drží pár lanek. A on má tyhle prolézačky táááák rááád! No a tak jsme lezli: "Tatíntu, ty vezmi batoh a mami, ty polez se mnou." Přesně tohle chcete slyšet... No ale nakonec jsme vylezli. Přiznávám bez mučení, že ač z výšek strach nemám, dolů jsem moc nekoukala a párkrát jsem se v duchu pomodlila...¨


Na úplném vrcholu Stezky, tedy už v oblacích, je připravena další adrenalinová pochoutka - kousek lávky je nahrazen pouze sítí a jak jinak - vidíte skrz ní až úúúúúúúúplně dolů. Kryštofovi to přišlo naprosto senzační a tak se na ní neohroženě pustil. Dokonce tak neohroženě a skokem, až pár lidem, kteří se tam v tu chvíli nacházeli viditelně zatrnulo. Na síť jsme nakonec vlezli úplně všichni a pocit je to vážně zajímavý!

Po cestě dolů si děti pohrály na hřišti u horní stanice lanovky a tatínek šel trochu "dronit" místní krásy a lákadla. Následovala cesta dolů lanovkou, kde už o moc lépe naladěný Kryštůfek na každého protijedoucího pokřikoval "AHOOOOOOOJ!" a pořádné prozkoumání dětských parků, které najdete u dolní stanice.


Nahoře se nezapomeňte postavit na síť - zajímavý zážitek.

Na hory jsme jeli (mimo jiné) i s vidinou toho, že se trochu ochladíme a odpočineme si od toho parna, které vládne. To se moc nepovedlo, i na horách totiž rtuť teploměru atakovala třicítku. Dětem to ale vůbec nevadilo a díky tomu si mohly o to víc užít Mamutíkův vodní park.


Mamutíkův vodní park je vlastně síť potůčků, které se různě větví a vytváří tak zajímavou vodní síť. Děti se v rámci ní mohou volně pohybovat a hlavně - poznávat, jak se voda chová a jakou má sílu. Díky různým stavidlům, vodním mlýnům, korytům můžou zatopit brouzdaliště, vykoupat se, vypustit ho. Upřímně myslím, že vodní park u Kryštůfka i Naty vyhrál na plné čáře!


Bezkonkurenčně nejvíc se děti vyblbly v části, kde se nachází pumpa. Natynka vytrvale pumpovala a Kryštof nastavoval stavidla a vypouštěl a napouštěl různé rybníčky. Tahle zábava jim vydržel celou dobu, kdy my jsme si stihli vypít kafčo z Perníkové chaloupky. To, že se děti stihly bezvadně zráchat vůbec nevadilo, protože v tom teple na nich oblečení schlo prakticky za pochodu:-).

Naše kroky dál směřovaly k obřímu mamutovi, podle kterého jsou dětské parky pojmenovány. Ten je vlastně sám o sobě jednou velkou atrakcí, která je nejen zábavná, ale také naučná. Mamut je vysoký 13 metrů, takže se nad parky tyčí dost impozantně! Poté, co vyjdete točitým schodištěm vzhůru, přivítá vás několik naučných a nádherně animovaných cedulí, ze kterých se dozvíte něco o životě mamutů. Zábavnou a líbivou formou, samozřejmě!


Další patro je hlavně o zábavě - na děti (a samozřejmě i dospělé, pokud do mamuta vlezete :-)) - prolézací sítě, jeskyně, ve které můžete mamuta pořádně "rozeřvat", různé tunely, popadané dřevěné kůly - zkrátka takový velmi dobře vybavený hrací koutek. S Kryštůfkem jsme šli do mamuta oba a musím říct, že jsme občas měli potíže ho ve změti dětí najít. V mamutovi je tak trochu těsno a když se tam nahrne větší množství lidí, je to pěkná změť. Nakonec jsme se ale všichni našli a protože Kýša odmítl sjet dolů tobogánem v mamutím chobotu, sešli jsme točitým schodištěm zpět dolů a pokračovali do Lesního zážitkového parku.


Děti nejvíc ze všeho bavil Mamutíkův vodní park.

V Lesním zážitkovém parku vyzkoušel Kryštůfek bludiště, pár prolézaček, Naty vylezla do stromového domku a prostřídali jsme se na obří houpačce. Následovala cesta k Amálčině dětskému parku. Většina atrakcí tady nám připadala určena spíš pro starší děti - snowtubingové dráhy, obří trampolína a obrovská lezecká stěna. Tatínek šel ještě "dronit" a my se mezi tím zabavili na mini lezecké stěně, okoukli jsme výběh morčátek (ta se teda v domečcích schovávala před vedrem) a děti se svezly na snowtubingovém kolotoči.


Za jeden jediný den jsme toho zvládli strašně moc a jedna velká pochvala patří Kryštůfkovi, který vše odchodil úplně sám. Ta druhá rozhodně tatínkovi, který v rámci výletu pořídil tak nádherné záběry a ještě je úžasně sestříhal do tohoto videa! Příště ovšem Dolní Moravu od rána a pěkně na celý den, abychom stihli kompletně všechno. A nebo ještě lépe - na 2 dny a s přespáním například ve Wellnes hotelu Vista, který z venku vypadal opravdu moc dobře. Musím říct, že vynechání Pískového světa mi bylo dost líto. Zejména teď, když má Kryštůfek to svoje "prášící" období :-).


O mně

První blog jsem začala psát na mateřské dovolené - jako takovou vzpruhu nejen pro sebe, ale i pro ostatní maminky. Od něho jsem se posunula do dnešní podoby, kterou chci inspirovat k aktivnímu trávení času s dětmi, ale také bez nich:-) . 

 

Přidejte svůj e-mail a dostávejte novinky jako první!
  • White Facebook Icon
  • YouTube - Bílý kruh

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com