• martina

FASCINUJÍCÍ VĚTRNÝ OSTROV FUERTEVENTURA

Naprosto upřímně - slovo Fuerteventura jsem poprvé slyšela asi měsíc před tím, než jsme odlétali. Z Kanárských ostrovů jsem znala takové ty obecně známější - Gran Canaria a Tenerife. Celá tahle dovolená totiž byla veliké překvapení od mého muže, který ji nejen celou zařídil, ale také dost podrobně naplánoval a přizval travel partnery - aby nám při snídaních a večeřích nebylo smutno:-). Takže na mě bylo jenom sbalit a fakt hodně se těšit!


Na Fuerteventuře si můžete užít širokou škálu vodních sportů a radovánek. Jízda na vodním skůtru několik kilometrů od pobřeží byla úžasná!

Fuerteventura byla cesta ze série dovolená bez prcka, které jsme si ještě před jeho narozením slíbili dělat alespoň jednou do roka v trochu delším časovém úseku, než je večer nebo víkend. Máme to nastavené tak, že si zkrátka rádi některé cesty užijeme jen jako manželé a ne jako manželé + rodiče. Rozhodně netvrdíme, že by si cestu neužil (to totiž není pravda) nebo že bychom si ji neužili my (to totiž také není pravda). Jen zkrátka chceme být nějaký čas spolu sami.


Na ostrov, který je zároveň 2. největším ostrovem Kanárských ostrovů (patří Španělsku, pas netřeba), jsme se vydali v červnu. Let sem trvá zhruba 6 hodin včetně mezipřistání na ostrově Lanzarote (při letu tam, bez přestupu, pouze jsme "vyložili" cestující). Letiště se nachází na východním pobřeží, kousek od města Puerto del Rosario. Z letiště jsme jeli autobusem na pobřeží Costa Calma, kde jsme byli ubytovaní. Cesta autobusem trvala necelou hodinku - přestože druhý největší, má ostrov necelých 90 kilometrů na délku a 25 kilometrů ve své nejširší části.



Tato cesta pro nás byla zároveň takovým malým prvenstvím v tom smyslu, že jsme letěli s dronem. Rozhodně doporučujeme se na to skutečně dobře připravit a nastudovat si konkrétní podmínky pro jeho přepravu u letecké společnosti. My jsme letěli se Smartwings a dron jsme přepravovali jako příruční zavazadlo. Baterie také u sebe, nabité maxiálně na třetinu (může být zkontrolováno pracovníky letiště, ale nebylo) a v nehořlavém obalu. Čekala nás kompletní prohlídka batohu na dron, vše vytahat ven, zkompletovat, znovu rozebrat a uklidit. Žádná sranda, ale za ty záběry to prostě stojí:-).


Většinou, když se chystáme někam vycestovat, snažím se o té konkrétní zemi zjistit co nejvíc. Tentokrát jsem to ale neudělala a prostě jsem si řekla, že když už je dovolená překvapení, tak ať jsem překvapená se vším všudy. A skutečně jsem byla - celý ostrov vypadá jako nádherná měsíční krajina, všude (kromě měst, která jsou zelenější) je poušť, písek a kameny. Písek sem vítr zanáší až ze Sahary (východní pobřeží je vzdálené jen 100 km od toho afrického - tedy do Maroka co by kamenem dohodil!) a tvoří tak absolutně kouzelné pláže na východním pobřeží. Mimochodem - vítr tady fouká pořád a poměrně silný, takže je dobré se na to připravit. Jako majitelka kontaktních čoček jsem prakticky neustále nosila sluneční brýle, protože jinak jsem si mohla neustále vyplachovat oči. Fuerteventura totiž také v přeneseném významu znamená větrný ostrov.


Ostrov je nejen hodně větrný, ale také skalnato-písčitý.

Doletěli jsme večer, vyřešili trochu trablů s ubytováním v hotelu SBH Monica Beach Resort, místo hotelového pokoje vyfasovali nedopatřením apartmán (JUPÍÍÍÍÍÍÍÍ!) a ještě jsme stihli večeři. Síť hotelů SBH na Fuerteventuře je 6 konkrétních hotelů, které jsou tzv. sdílené. To znamená, že přesto, že jsme byli ubytovaní v Monica Beach Resort, mohli jsme využívat jejich all inclusive v jakémkoli jiném. Příjemné - zejména v okamžiku, kdy si chcete ostrov sami procestovat. A navíc - jídlo v rámci all inclusive bylo naprosto geniální a nepřeháním když napíšu, že domů jsme jeli o pár kilo těžší.


Přestože už bylo poměrně hodně pozdě, prostě ten první den nelze odolat smočit si v oceánu alespoň nohy. Takže nás čekalo první osvěžení - v červnu se teploty vzduchu pohybují přes den mírně přes 25° C, pocitově asi trochu míň, vzhledem k větru. Co ale ještě není ohřáté, to je oceán - přivítal nás trochu otužujícími 20° C. Nám to až tak nevadilo a koupali jsme se úplně normálně. Umím si ale představit, že pro správné teplomili by to mohl být problém. Pokud máte raději teplou vodu a na sluníčku se chcete vyhřívat, volte Fuerteventuru trochu později než v červnu.


Náš první celý den jsme strávili pěším průzkumem ostrova. Rozhodli jsme se ho přejít v jeho nejužším místě - z východního pobřeží na západní. I s průchodem a prohlídkou Costa Calma, ze kterého nám chvilku trvalo, než jsme se vymotali a našli tu správnou cestu, nám celý výlet zabral asi 5 hodin. A to včetně toho, že jsme nějakou dobu strávili zachycováním západního pobřeží z dronu. Jakmile jsme se ztratili civilizaci, nějakou dobu jsme viděli opravdu jen kameny a písek. A protože náš travel parťák je entomologický blázen, trochu nám prodlužovalo výšlap i jeho neustálé obracení všech kamenů. Což mimochodem dělal celý týden:-D. Za první den v nohách asi 12 kilometrů pouští, parádní začátek!


Každý den pro nás začínal naprosto neuvěřitelnou snídaní (že je snídaně základ dne jsme na Fuerte dodržovali dost zásadně:-)) a ten druhý jsme hned po zamířili k půjčovně aut. Auto rezervoval Luky asi 2 měsíce předem přes webové stránky půjčovny Cicar - www.cicar.com. K půjčení auta potřebujete samozřejmě řidičák platný v EU a ještě jeden doklad totožnosti. Auto nám půjčili pojištěné, ale s velkým upozorněním - pojištění se vztahuje na nehody, které se vám stanou na silnicích, nikoli na nezpevněných cestách. A těch je na Fuerteventuře poměrně hodně - po silnici se například nedostanete na západní pobřeží, kam vedou pouze prašné cesty. Pak už zbývá jen to, jestli to prostě risknete - my jsme to riskli a většina cest byla velmi dobře sjízdná, přestože to nebyly klasické silnice. Troufnu si říct, že velká část z nich byla v lepším stavu než některé silnice u nás. Nechtěli jsme ale riskovat příliš, takže spíš než na západ (s výjimkou jedné zastávky v Ajuy) jsme se vydali na sever a do středu ostrova. Na projetí západního pobřeží na jihu jsme plánovali půjčení bugin.


Společně s autem jsme také vyfasovali mapu ostrova a velmi jednoduše jsme našli naše dnešní cíle - jako první maličkou rybářskou vesničku Ajuy. Tady jsme po necelé hodině v autě zaparkovali, dali si výbornou kávu v místní kavárně a vydali se k jeskyním, které jsou hlavním turistickým cílem. Jeskyně jsou poměrně dobře schůdné a nabídli nám několik krásných vyhlídek na oceán. A taky možnost trochu si zalétat s dronem a ty krásy zachytit. Rozhodně stojí za návštěvu. Já si z Ajuy vezu ještě jeden poměrně silný zážitek, a to starého rybáře, který učil na skalách rybařit svého vnuka - neskutečná poetika okamžiku, kterou reálně vidím do dnes.



Naše další cíle už se stáčeli ze západu do středu ostrova - do městečka Antiqua k mlýnu Molino a Betancuria - k bývalému hlavnímu městu s překrásným historickým jádrem. Menší městečka nás přivítali strašně přívětivou atmosférou - místní lidé jsou usměvaví a příjemní a je vidět, že turistický ruch patří k hlavním příjmům ostrova. Přesto však ani jedno z měst není klasicky turisticky přecpané se suvenýry na každém rohu. Krása! Po prohlídce měst jsme znovu sedli do auta a vyrazili k poslední zastávce dneška - Playa de Pozo Negro.


Playa de Pozo Negro opravdu dělá čest svému jménu a je celá černá. Z jedné strany obehnaná městem, z druhé strany uzavřená skalami. Koupání úžasné (boty do vody s sebou, je totiž kamenitá), slunění na kamenech ještě lepší a bezkonkurenční jídlo! Malá restaurace přímo na pláži nás přivítala malou omlácenou zahrádkou s pár umělohmotnými stolky a reklamními slunečníky, ale TO JÍDLO! Vynikající ryby, o tom nemůže být řeč, a klasická kanárská omáčka mojo s bramborami vařenými ve slupce v mořské vodě. Od této chvíle pro kdekoli jsme byli, musela jsem si je dát, protože byly prostě božské!


Jízda buginou pouští po pobřeží.

Třetí den jsme hned ráno vyrazili hotelovým autobusem do přístavu Morro Jable na jihu ostrova, kde jsme měli domluvené půjčení bugin a výlet do pouště do Naturella Park Jandía - přesně do těch míst, kam jsme měli zapovězeno dostat se autem. Zážitek parádní, viděli jsme pláže, na které bychom se jinak nedostali a mohli se na nich vykoupat (ne na všech plážích na západním pobřeží je koupání dovoleno!) a výlet jsme zakončili obědem v další malé restauraci, tentokrát na jihu ostrova. Opět skvělé - konečně jsme se trochu vyhecovali a ochutnali další místní specialitu - kozí sýry. Přestože se jim doma vyhýbáme, tady chutnají jinak - lépe, jemněji, nejsou tolik cítit a vlastně od této chvíle jsme si je dávali každý den. Dokonce jsme je z jedné sýrárny dovezli i domů (tak jako mojo omáčky:-)). Třetí den jsme se dokonce dostali i k bazénu a navečer si u něj vychutnali pár drinků - když už u hotelu je, že jo:-).


Z Morro Jable jsme také další dny vyráželi na vodní výlet na katamaránu podél pobřeží a na vodní skútry. Oba tyto vodní výlety stály rozhodně za to - viděli jsme ostrov zase z trochu jiné perspektivy. Na skútrech jsme s naším místním průvodcem hledali delfíny (bohužel nenašli) a vstřebávali sám o sobě dost silný zážitek z řízení vodního skútru. Nikdy mě nenapadlo, že je to vlastně docela fyzicky náročné. S katamaránem jsme na nějakou dobu zakotvili, přímo na palubě si dali vynikající oběd (ano, brambůrky a mojo!!!!) a ti otužilejší (my:-D) se vykoupali v oceánu. Takový odpočinkový výlet, který nás nestál moc energie, a tak jsme se rozhodli ji trochu vypustit pobřežním výšlapem.


Cestou zpět jsme z autobusu vystoupili o pár kilometrů dřív, sešli k oceánu a pomalu se posouvali pobřežím směrem k hotelu. Prošli jsme podél pláže Sotavento, která je rájem windsurferů a kiterů, kterými se to tam jen hemžilo a pokračovali asi 10 kilometrů k hotelu. Výšlap jsme si zpříjemňovali koupáním a sluněním a ve finále to vlastně byla strašně příjemná procházka, ze které jsme dorazili až večer. Díky přílivu jsme čas od času museli po skalnatém pobřeží vodou, ale o to dobrodružnější to bylo.


V ZOO Oasis si za cca 50€ (rok 2017) může zaplavat s lachtanem

Jeden z posledních dnů jsme se vydali okouknout místní ZOO. ZOO Park Oasis se nachází u městečka La Lajita a dostali jsme se tam pohodlně hotelovým autobusem. Menší zoologická zahrada je moc krásná a postarala se Lukymu o parádní zážitek - plavání s lachtany, které je možné si zaplatit k základnímu vstupnému. Mně bohatě stačilo nakrmit žirafy a pokochat se v kaktusovém parku. V ZOO se dá úplně klidně strávit většina dne, protože v ní neustále probíhá nějaký zajímavý program - show s papoušky, s hady, s lachtany, s dravci. A pokud chcete vidět vše, máte o celodenní zábavu postaráno. Taky jsme tady pořídili dárky pro Kýšu - začínalo mu jeho dinosauří období, a tak jsme vypnuli funkci přemýšlení a koupili mu triceratopse a brachiosaura ve velikosti, se kterou jsme měli problém se popasovat při balení do kufru.


Z tohohle týdne, který byl plný skvělého jídla, pití, cestování, poznávání, jógy a cvičení při východu slunce (jo, vstáváme zatraceně brzo), koupání v oceánu a všudypřítomného písku jsme čerpali ještě hodně, hodně dlouho. Umím si tady představit i dovolenou na vlastní pěst, s půjčeným autem nebo karavanem a klidně na týden. Tak pokud zrovna přemýšlíte, kde letos dovolenkovat, zahrňte i Fuerteventuru.



O mně

První blog jsem začala psát na mateřské dovolené - jako takovou vzpruhu nejen pro sebe, ale i pro ostatní maminky. Od něho jsem se posunula do dnešní podoby, kterou chci inspirovat k aktivnímu trávení času s dětmi, ale také bez nich:-) . 

 

Přidejte svůj e-mail a dostávejte novinky jako první!
  • White Facebook Icon
  • YouTube - Bílý kruh

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com