• martina

NE JAKO UNIVERZÁLNÍ ODPOVĚĎ

"Mami a neříkej hned ne, chvíli počkej." Touhle větou mě před pár měsíci Kýša trochu zarazil. A donutil mě zamyslet se nad tím, jestli náhodou nemá pravdu. Jestli neříkám NE až příliš často a hlavně rychle.


Pozitivní rodičovství a jeden z kroků, které jsem ráda udělala - méně říkat NE.

Čím to asi je...

Při svých úvahách o častém NE jsem dospěla hned ke dvěma důvodům, proč to tak mám. Jedním z nich je (velmi upřímně) lenost. Moje lenost teda. Protože ono často, když Kýša něco chce, tak je to zároveň spojené s tím, že já musím něco udělat. A tím, že ne vždycky se mi do toho chce a mám na to náladu.


"Mami, můžeme si jít malovat?" "Kýšo, teď ne..."

To druhé NE je výchovné. A sice někdy oprávněné, ale zároveň tak rychlé, že budí pozornost. Obvykle následuje po otázkách "Můžu čokoládu?" "Můžu si pustit televizi?" Samozřejmě a jak už jsem psala, někdy jsou ta NE prostě oprávněná a fakt není možné sníst denně půl kila čokolády. Občas je ale rychlejší, než bych si přála. Protože i nad těmito věcmi se můžu víc zamyslet a prostě je občas povolit.


Ten rozdíl v přístupu cítíme všichni:-).

Proč si NE raději dobře rozmyslet?

Protože se z něj špatně ustupuje, i když je to zbytečné NE. V okamžiku, kdy ho vyslovím a až následně o něm začnu přemýšlet a povolím, rozhodně to nemá nic moc společného s laskavým dodržováním hranic. Učíme tak Kýšu, že o všem se dá diskutovat, což ale není dobře. Protože je v pořádku, že jsou věci, o kterých se zkrátka nediskutuje. A teď je rozlišit.


"Laskavé dodržování hranic - základ pozitivního rodičovství."

Zastavme to!

Co jsme udělali? Promluvili jsme si o tom, co jsem si uvědomila a o tom, že zejména ta rychlá NE nemají zrovna pádný důvod. Od té doby jedeme v módu JÁ SE HLÍDÁM/TY MĚ HLÍDÁŠ. Já o svých NE víc přemýšlím a Kýša hlídá, jestli nejsou moc rychlá. A když slyší to rychlé, upozorní mě, jestli náhodou opravdu není až moc fofr.


A co nám to přineslo?

Rozhodně rodičovský posun, ten je nepopiratelný. Všimla jsem si, že to začínám aplikovat i dál - u rodičů, babiček, v práci - zkrátka než vyřknu NE, víc se zamýšlím už automaticky. Na Kýšu to má dopadů hned několik. Učí se zdravým dialogům a ne nezdravému autoritářství a už teď vidím, že když se víc zamyslím a nakonec NE odpovím, nediskutuje a nepřemlouvá, protože vidí, že je to promyšlené a konečné NE.


U nás doma jsou si ti chlapi často lepší parťáci. A je to tak v pořádku:-).

"Protože jsem to řekla." To u nás není ten správný důvod.

Závěrem - jsou samozřejmě NE, která jsou nezbytná a mají za cíl dítě ochránit a taková jsou v pořádku. Jsou ale i jiná NE, která pramení z jiných pohnutek. A i ty můžou být v pořádku, jen je potřeba dát pozor na to, aby nebyla až příliš častá. A co vy, jak často říkáte NE?

0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše