• martina

Ohře - naše první vícedenní vodácké putování

To, že letos pojedeme na vodu, se zrodilo v hlavě Lukyna na jedné svatbě, kterou jsme točili v krásné krajině Poohří. Jakmile jsme z auta viděli Ohři, začal vyprávět, jak ji před několika lety sjížděli a začínal se rýsovat nápad. Skvělý nápad!


Na řece je nespočet ostrůvků a zákoutí, kde můžete bez obav vypustit děti, aby se vykoupaly.

Vzhledem k velikosti lodí a bagáže jsme se rozhodli, že si u půjčovny lodí objednáme i převoz věcí z kempu do kempu. Vybrali jsme si půjčovnu Samba. Předem jsme si vytyčili trasu a tu nahlásili. Po příjezdu do kempu na nás vždy přívěs od Samby čekal. Ráno stačilo sbalit a do přívěsu věci vrátit, aby je mohli převést dál.

Tip pro rodiče: Seznam toho, co s sebou na vodu má jednu výhodu, která je zároveň nevýhodou - nemůže být dlouhý. My jsme se, co se oblečení týče, velmi uskromnili. O to víc věcí jsem brala Kýšovi:

  • 3x plavky (v těch byl v lodi),

  • 2x kraťasy,

  • 3x triko s krátkým rukávem,

  • 1x triko s dlouhým rukávem,

  • 2x tepláky,

  • 2x mikina,

  • 5x suché ponožky, 1x teplé (do stanu), spodní prádlo

  • letní čepička pro hodně chladné noci

Vše sbaleno do zavazadel, která na nás čekala v kempu, s sebou do sudu vždy 1 set suchého oblečení podle počasí a mikina, kdyby náhodou. Kšiltovka, helma na kolo a boty do vody nutností. Druhé Kýši boty byly tenisky, což se ukázalo jako chyba - když si je totiž druhý den namočil, neměl už žádné suché boty. Například crocsky by byly lepší volba.

V Sambě půjčují kompletní vodácké vybavení i pro děti. Jediný problém byla helma - nakonec jsme brali Kýšovu vlastní na kolo.


Tím, že byly lodě trojmístné, byly taky trochu těžší a větší, takže se kluci při přenášení docela zapotili. Na druhou stranu jsme se do nich ve třech pohodlně vešli i se sudem a jedním pádlem střídavě uvnitř (půjčili nám samozřejmě i dětské pádlo, ale Kýšovi se ne vždy chtělo).



Při výběru termínu jsme brali ohled nejen na to, kdy kdo může vzhledem k dovoleným, ale také na počasí. To nám nakonec vyšlo tak na půl a trasu jsme zkracovali. Zároveň jsme se chtěli vyhnout víkendům - začínali jsme v neděli a jeli v neděli, pondělí a úterý. Zkrácení trasy nebylo po včasné telefonické domluvě problém - vždy ráno do 9 jsme dávali do Samby vědět, kam mají věci odvézt.


Plánovaná trasa:



Skutečná trasa:



První tábořiště Hubertus bylo opravdu lesní . Jediný výdobytek moderní doby byl boží stánek. A takový polovýdobytek suché záchody. Jinak v tábořišti není nic. A zároveň všechno - z jedné strany řeka a z druhé les a ten božský klid a pohoda je nezapomenutelný. Jo - fakt se teď usmívám, když to píšu:-). Tady v té části se prostě chcete zastavit! Skvělé jídlo, výborné pivo (točí se speciálky), k snídani si objednáte ty nejlepší vajíčka na světě. Večer tam byl úžasný!

Tip pro rodiče: naše lékárnička obsahovala následující položky a cestovala s námi na lodi:

  • sprej proti hmyzu a gel na štípance

  • peroxid vodíku, voděodolné náplasti

  • paracetamol pro děti i dospělé

  • černé uhlí

  • nůžtičky

Při této první zastávce se ovšem ukázalo, že naše slabé místo je jednoznačně stan. Ne, že by to nebylo romantické a dobrodružné, ale asi nejsme "stanové typy". První trápení bylo v tom, že jsme ho před odjezdem nevyzkoušeli. Byl pro tři malý a Lukáš se tam tak docela nevešel. Druhé trápení pro nás bylo, že to byl stan:-). Po první noci padlo rozhodnutí, že v dalším kempu dáme chatku.


Krásné ráno v tábořišti Hubertus.

Ráno u snídaně přišlo první zásadní rozhodování - po 12 hodině byla pro Karlovarský kraj nahlášena výstraha kvůli silným bouřkám a vytrvalému dešti. Museli jsme se rychle rozhodnout, co dál. Přeplánování trasy, telefonát do Samby a jasný cíl - plujeme do kempu Na Špici, který je podstatně blíž a je pravděpodobné, že se tam dostaneme, než začne bouřit. Dnešní plavba začala přenesením lodí - u Hubertusu jsou cvičné peřeje a ty jsme si odpustili:-).


Okolí řeky Ohře je nádherné. Pořád bylo na co koukat. Úplně poprvé jsem ve volné přírodě viděla vydry. Nouze nebyla o barevné vážky, kachny a další ptáky. Co nás trochu vyvedlo z míry byla želva, která se opalovala na kameni. To bych na Ohři nečekala:-). Děti si užívaly klidnou plavbu a občas jsme zastavili, aby se mohly vykoupat. Klidný tok v tomto úseku je velká výhoda, pokud jedete i s malými pasažéry.




V tomto úseku byla pro nás řeka asi nejzábavnější - sem tam malé peřeje, nemuseli jsme příliš často postrkovat loď po mělkých úsecích a nádherné scenérie okolo. Navíc nás celou dobu pohánělo stále se blížící hřmění, takže i tempo bylo o něco svižnější.


Druhý den oběd na Dubině. Velmi příjemná zastávka na skvělé borůvkové knedlíky!


Do kempu Na Špici jsme dorazili v lehkém adrenalinovém opojení, protože nad námi už nějakou dobu vydatně hřmělo. Průtrž mračen se strhla asi 10 minut po našem příjezdu, kdy jsme už byli schovaní pod slunečníkem na zahrádce v restaraci kempu. Vydatně lilo téměř celé odpoledne. Počasí se umoudřilo navečer, sbalili jsme děti a vyrazili alespoň na malou procházku.

Tip pro rodiče: seznam věcí, které se vám pro takovou dovolenou s dětmi budou hodit:

  • hygienické vlhčené ubrousky

  • opalovací krémy s vysokým faktorem

  • přípravky po opalování a na případné spáleniny (naštěstí se nám vyhnuly, Kýša byl stále v triku)

  • antibakteriální gel na ruce

  • malé svačinky do lodi (sušenky, sušené ovoce, přesnídávky v kapsičce, ovoce, zelenina)

  • prázdné lahvičky na doplnění vody (na naší trase bylo hned několik studánek a pramenů, takže jsme čepovali o sto šest)


Z Radoňovic do Kyselky je to co by kamenem dohodil, a protože z vody nám Kyselka učarovala, zašli jsme ji prozkoumat blíž. Obec je částečně vybydlená, částečně v rekonstrukci, ale za návštěvu rozhodně stojí. Matonniho dům, pramen a další zajímavosti si rozhodně nenechte ujít.


Stezka k Matonniho vodopádu byla trochu do kopce, ale děti to zvládly skvěle. Z horní části je krásný výhled!

U pramene nás to osvítilo:-). A samozřejmě jsme se napili a načepovali si do přinesených lahví.

Budova kina v Kyselce. A nedaleko najdete pěkné dětské hřiště.

Večer se nesl ve znamení únavy dětí i nás. V kempu na nás nezbyla žádná chatka, ubytovali jsme se v penzionu Na Špici. Zcela upřímně říkám, že takhle nadšené dítě z teplé sprchy a postele jsem ještě neviděla. Takže ano - určitě jsou děti, pro které je spaní pod stanem veliké dobrodružství a milují to. Kýša to má evidentně tak, že zkusil, zažil a v posteli je v pohodě:-).



Poslední den ráno byla předpověď počasí stále stejná - občasný déšť a bouřky. Po debatě u snídaně v penzionu Na Špici jsme se rozhodli, že dojedeme do Vojkovic, kde vrátíme vybavení a tatínci s dětmi zajedou vlakem zpět do Karlových Varů pro auta.


Poslední úsek naší cesty byl úplně pohodový a poměrně krátký. Narazili jsme na jeden jez, u něhož jsme museli loďě přenést. Zanedlouho už nás vítala Hospůdka U vody, kde jsme poseděli u oběda a závěrečných asi 500 metrů do tábořiště ve Vojkovicích jsme sjeli téměř nostalgicky. Tady oficiálně skončila naše cesta po vodě. Tatínci a děti pokračovali z nedalekého nádraží vlakem do Karlových Varů, zatímco my jsme připravovali vše na sbalení do aut. Cestou domů jsme ani nevěděli, že s námi jede Kýša - spal téměř celou cestu! A když se probudil shodli jsme se, že příští rok pojedeme na vodu určitě znovu.



O mně

První blog jsem začala psát na mateřské dovolené - jako takovou vzpruhu nejen pro sebe, ale i pro ostatní maminky. Od něho jsem se posunula do dnešní podoby, kterou chci inspirovat k aktivnímu trávení času s dětmi, ale také bez nich:-) . 

 

Přidejte svůj e-mail a dostávejte novinky jako první!
  • White Facebook Icon
  • YouTube - Bílý kruh

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com