• martina

TENKRÁT NA ZÁPADĚ - ZOO PLZEŇ, DINOPARK A MALÁ ZASTÁVKA NA KARLŠTEJNĚ

Nevím proč, ale častěji vyrážíme buď na jih nebo na východ. A tak jsme se tentokrát rozhodli zkusit západ a vida – rozhodně to nebyla chyba!


Největší model Tyranosaura Rexe v českých dinoparcích (rok 2019).

Plzeň má jednu velkou výhodu – z Hradce Králové tam dorazíte prakticky po dálnici (vyjma okruhu v Praze, samozřejmě). Takže ač je to poměrně dost kilometrů, cesta je to od nás sympaticky rychlá. Žádné extra brzké vstávání se nekonalo, tak jsme k parkovišti u ZOO dorazili okolo 11. A vzhledem k tomu, že nebylo nijak nádherně, tak přestože byla sobota, bylo parkoviště téměř prázdné. Zaplatili jsme vstupné a hurá dovnitř.



Tip pro rodiče: Vstupné se do ZOO a Dinoparku platí zvlášť a na rozdíl od ZOO, Dinopark není otevřený stále, ale pouze od dubna do října. V zimě se do něj nedostanete. Kompletní vstupenka (ZOO + Dinopark) pro dospělého stojí 150 Kč (duben 2019), dítě od 3 do 15 let zaplatí 110 Kč. Rodinné vstupné nabízí pouze ve variantě 2 + 2 za 490 Kč. Kompletní ceník si můžete před návštěvou prostudovat na stránkách ZOO Plzeň.



Velká vizuální výhoda této ZOO spočívá v tom, že je zároveň botanickou zahradou. A nutno říct, že nádhernou botanickou zahradou! Celý prostor je členěný tzv. biogeograficky a biotopově. Jednotlivé expozice tak sdružují v jedné sekci zvířata, rostliny a vše typické pro konkrétní oblasti světa – Afrika, Asie, Evropa, Severní a Jižní Amerika a Austrálie. I pokud se vám stane, že vyrazíte v ne úplně ideální den a mnoho zvířat neuvidíte, rozhodně máte zaručenou parádní procházku!


Kamenitá stezka Kryštůfka velmi potěšila!

My jsme se od hlavních pokladen vydali vlevo a zamířili do prvního celku – Afriky, z ní pak Mongolskou stepí do Severní ameriky. Ze zvířat jsme se reálně potkali jen s velbloudy. To je holt trochu risk, když vyrazíte do ZOO v takovém nic moc počasí. Místo ze zvířat měl Kýša v této části radost z něčeho úplně jiného – kus cesty je vybudován pomocí lávek a další kus se dá jít po obřích kamenech, čehož samozřejmě musel využít. S občasnou malou dopomocí dokonce vše sám přelezl a byl na sebe náležitě hrdý:-).


Po kamenech (no dobře, já po cestě) jsme dorazili do Evropských lesů, kde už na nás čekali medvědi. A opravdu čekali – takhle z blízka jsem medvěda určitě ještě neviděla. Tady jsme se chvilku zdrželi, protože méďové byli docela čilí, tak jsme pozorovali, četli všelijaké zajímavosti a odpovídali na Kýšovi všetečné otázky. Trochu problém totiž nastal při zjištění, že rozkošný méďa je masožravec. Už několik měsíců je u nás velké téma masožravci a býložravci a s těmi masožravci má Kýša trochu potíž a bere je jako záporáky. Takže stále dokola – vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat.


Po medvědech nás čekal výstup do poměrně prudkého kopce směrem ke klasickému českému statku. Tady jsme si koupili čaj a naprosto neplánovaně, jako kdybychom asi nebyli z vesnice, jsme tu strávili nejvíc času. Ruku na srdce – takhle krásný statek u nás doma rozhodně nemáme a musím říct, že pro děti z města, které nejsou s domácími zvířaty v každodenním kontaktu, je to úplně bomba místo. Myslím, že tady opravdu žádné domácí zvíře nechybí – ovce, kozy, prasata, koně, krávy, králíci, slepice a kohout, holubi – opravdu vše, co by na statku mělo být. A to vše samozřejmě v klasických hospodářských budovách, včetně schované restaurace, kde jsme alespoň do ruky ulovili čaj.


Jak žili statkáři na přelomu 19. a 20. století?

Uvnitř budov jsou v této části schované různé výstavky, které nezapomeňte navštívit – například úžasná expozice školní třídy, včetně lavic a různých výukových materiálů (trochu mě vyděsilo, že jeden z nich jsem si pamatovala z přírodovědy na základní škole:-D). Viděli jsme také klasické obydlí statkářů, včetně dětských hraček, které samozřejmě velmi zaujaly Kýšu. Do jedné z hospodářských budov je vybudovaná cestička „do prasečího chlívku“, která slouží jen pro děti. My jsme zvědaví vlezli dveřmi a čekali, až se k nám Kýška vyškrábe. Uvnitř, na půdě statku, je totiž schovaný takový malý dětský ráj – nádherné dřevěné prolézací hřiště. Takže nezbylo jinak, než tady na chvilku zakotvit. Kryšrůfek se vyblbnul, my si zahráli Jengu, dopili čaj a mohli pomalu pokračovat v cestě směrem k Dinoparku. Po cestě nás ještě chvilku zdrželi ovce, které měli ve výběhu několik jehňátek a také osada z doby železné, kterou jsme po cestě míjeli.


Plzeňský Dinopark byl vůbec první, který byl  v Čechách vybudován, konkrétně v roce 2003. Celý je zasazený do lesa, což samozřejmě celý zážitek pro děti staví do jiné a ještě trochu skutečnější roviny. Kryštůfek měl zase o trochu víc pocit, že je dinosaurus a moc si to užil! Kromě ozvučených a částečně pohyblivých modelů najdete v Dinoparku obrovské dětské hřiště, kde se vaše ratolesti mohou ještě o trochu víc unavitJ. Zatímco se Kýša unavoval, my jsme si v místním Dinoobčerstvení dali čaj a sledovali, jak s nějakým parťákem objevují pomocí smetáčků a lopatek „fakt hustou kostvu“.


Dětské hřiště v dinoparku - spousta atrakcí pro malé dobrodruhy.

Z Dinoparku jsme při procházení Asijské zahrady nechtěně vpadli do natáčení České televize a jen tak tak zabránili tomu, že jim Kryštůfek zdlábnul všechno občerstvení a i díky tomu jsme si uvědomili, že jsme ještě neobědvali. V plzeňské ZOO máte spoustu možností, kde se najíst. My jsme zvolili tu, která byla nejblíž místu našeho výskytu – Sibiřský srub. Tady se ukázalo nepěkné počasí jasnou nevýhodou, protože stánky okolo restaurace, kde se dělaly hamburgery a podobné dobroty byly zavřené. Uvnitř jsme si dali alespoň polévku (taková klasická hospodskáJ) a Kýšův hlad zahnali řízkem s bramborem, ten náš grilovaným hermelínem. Dobrota to byla a účel to splnilo.



Tip pro rodiče: Trochu jsem litovala, že jsme nezkusili Hospodu na statku, protože ta vypadala moc dobře, ale pozdě bycha honit. Pokud si budet chtít oběd naplánovat lépe, tak mrkněte na možnosti na webu. A když se náhodou v Hospodě na statku najíte, dejte nám vědět, jak vám chutnalo a jak vypadala dětská jídla. Ať máme info pro příštěJ.



Po jídle jsme se vydali do poslední části, která nám chyběla – Austrálie. Tady jsme potkali klokany a psa Dingo, který se stejně jako my před chvilkou věnoval pozdnímu obědu. Měl králíka. A my znovu byli u debaty o masožravcích – Kýšo, před chvílí jsi jedl kuře! :-)


ZOO jsme opouštěli asi v 16 hodin a Kryštůfek usnul asi tak minutu po nastartování motoru. My jsme zatím upekli plán o lehké zastávce po cestě – na Karlštejně! Takže asi po hodince jízdy jsme Kýšu budili na parkovišti v obci Karlštejn. No, co si budeme povídat, nebyl to zrovna dobrý tah.


Hrad Karlštejn a příjemná procházka k němu.


První půl hodinu po probuzení jsme strávili zachraňováním atmosféry, protože se probudil do ne úplně ideální nálady. Naštěstí jsme šli nahoru k hradu uličkou plnou suvenýrů a krámků, takže ho docela slušně rozptylovaly, až s námi nakonec celkem statečně vystoupal až nahoru k hradu, který už byl bohužel zavřený. Takže jsme se pokochali výhledem a dobrodružnou stezkou jsme se vydali zpět na parkoviště. Cestou jsme si v Trdlokafe koupili trdelník a kávu a skořicovosukrového Kýšu jsme asi o půl sedmé nakládali do auta a vyrazili směr domov. Poučeni pro příště – informovat se předem o otevírací době hradu na webových stránkách Hrad Karlštejn.



Tip pro rodiče: Hned u východu z hradu se dá zahnout vlevo na lesní stezku. Rozhodně není pro kočárky! Ale malé dobrodruhy tudy vezměte – žádná lákadla v podobě suvenýrů, jen příroda, ticho a klídek. Kousek vede i po silnici, ale i ta je podstatně klidnější než standardní výšlap.




O mně

První blog jsem začala psát na mateřské dovolené - jako takovou vzpruhu nejen pro sebe, ale i pro ostatní maminky. Od něho jsem se posunula do dnešní podoby, kterou chci inspirovat k aktivnímu trávení času s dětmi, ale také bez nich:-) . 

 

Přidejte svůj e-mail a dostávejte novinky jako první!
  • White Facebook Icon
  • YouTube - Bílý kruh

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com