• martina

VEČERNÍ ZOO VE DVOŘE S PIKNIKEM

Po poslední poněkud přelidněné zkušenosti z Prahy jsme dostali chuť pobýt trochu sami, ale zároveň ještě chvilku setrvat na vlně zoologických zahrad. Do safariparku (tak zní oficiální název ZOO) ve Dvoře Králové nad Labem máme permanentku, dojezdová vzdálenost je v řádu desítek minut, tak nebylo co řešit. A když muž navíc navrhl, že si tam uděláme piknik, začala jsem dělat krabičkovou večeři :-).


Celou ZOO zdobí typické africké motivy.

ZOO ve Dvoře Králové nad Labem je pro nás takovou domácí ZOO - z domu to máme jen kousek a navíc jsme letos propadli kouzlu permanentek, které mají neomezený počet vstupů. Jsme tady tedy celkem často :-). O možnostech permanentky se můžete dočíst přímo na webu safariparku.



Tip pro rodiče: Permanentka stála pro dospělého 590 Kč, pro Kryštofa (3 roky) 490 Kč. Vyplatí se vám v okamžiku, kdy do safariparku zavítáte alespoň 3x do roka. Umožňuje vstup kdykoli v rámci otevírací doby až do uzavření ZOO (v sezóně to je ve 22 hodin). Permanentka je nepřenosná - je registrována na jména držitelů, ale při vstupu neprocházíte žádnou speciální kontrolou, jen turniketem. U turniketů je většinou obsluha, která může chtít doklad totožnosti. Pokud budete chtít projet safari vlastním autem, safaribusem a nebo truckem je potřeba ještě doplatit vstupné na safari.




My jsme si tentokrát řekli, že využijeme téměř neomezený vstup. Do ZOO jsme dorazili před 18 hodinou a už na parkovišti bylo jasné, že to byla skvělá volba - kvůli počtu návštěvníků dokonce zřídili polní parkoviště, na kterém se ještě nacházelo několik aut. Přes den bylo evidentně dost plno :-). Prošli jsme turnikety u vjezdu pro auta (správně - žádné pokladny, s permanentkou se jim krásně vyhnete!) a pozůstatky odpoledního návalu ještě doznívaly v restauraci Kibo a a přilehlém prolézacím hradu. Ten byl tak plný, že se nám dokonce podařilo Kýšu přesvědčit, že na hrad půjdeme, než pojedeme domů. Nalákalo ho až to, že už bude tma a bude to dobrodružství :-). Od naší dovolené do Chorvatska (Jedeme do Chorvatska), kdy jsme jeli autem a v noci ho děsně fascinuje tma a každá obyčejná aktivita prováděná ve tmě teď u nás frčí :-).


Malou nevýhodu takto pozdní návštěva v našem případě měla - celou cestu jsme se všichni těšili na točenou zmrzku. Všechny stánky, kde by byla k dostání měly zavřeno. Spokojili jsme se tedy alespoň s nanukem z restaurace U Lemura, kde jsme kromě zpracování zvládli i trochu toho pohoupání na dětském hřišti. Kryštůfek se teď děsně rád seznamuje a zvládl i to. Jeho seznamování spočívá v tom, že přijde k dítěti, pozdraví ho "Ahoj!" a když odpoví, běží nám hlásit, že se seznámil. Je úžasné tyhle interakce pozorovat a posouvat je například k tomu, aby se třeba zeptal na jméno :-). Po dostatečném pohoupání a seznamovacích aktivitách jsme uznali, že by bylo fajn v té ZOO vidět také nějaké to zvíře. A tak jsme si prošli kočkovité šelmy, viděli jsme v akci kapské veverky, které nás dost pobavily a mířili přes opice k pěšímu safari, kde jsme chtěli piknikovat.


Vlevo pod touto cestou je vybudovaný volný výběh hrochů. Sledujte pozorně vodu!


Tip pro rodiče: Dnešní stravování jsme vyřešili po vlastní ose, ale pokud nemáte chuť s sebou nést piknikové náčiní a balit svačinu do batůžku, najíte se i večer. Restaurace Lemur je otevřená a najíte se tam dobře - hotová jídla, africké speciality apod. Zkrátka - není to smažstánek, kde dostanete jen hranolky a další smažené "dobroty". Pokud máte chuť na gril, doporučuji gril Mama Afrika, gril a kafe Tiébélé, kde dostanete africké speciality připravované na grilu. Za nás rozhodně stojí za to zkusit grilovaný banán!



Když pominu fakt, že v ZOO prakticky nikdo nebyl, je nespornou výhodou také to, že s blížícím se soumraku většina zvířat ožívá. Cestou jsme měli možnost vidět procházející se nosorožce a zebry. Právě nosorožce většinou aktivní nevidíme - buď polehávají, nebo jsou úplně schovaní. Kryštůfkovi se ale nejvíc líbilo zebří miminko, jak ho nazval a na pár minut se zabavil tím, že odhadoval, která pruhovaná fešanda bude asi jeho maminka. Klasický šrumec ZOO přes den, kdy slyšíte hlavně zvuky lidí najednou vystřídají zvuky zvířat a přiznávám, že i my s manželem jsme měli často problém odhadnout, které zvíře konkrétní zvuk vydává. Nás zaujal zejména Zoborožec kaferský - jeho skřeky byly až strašidelné a Kýša mi v tu chvíli tiskl ruku jako málokdy!


Po chvilce chůze směrem ke lvům jsme došli k ideálnímu místu - několik zavřených smažstánků a naprostý klid a pohoda, nikde ani noha. A k tomu překrásný výhled k zebrám. Ideální na dnešní piknikovou večeři - zeleninový a ovocný salát a krůtí sendviče. Vůbec nevadilo, že jsme jedli všichni z jedné misky. Posíleni čerstvým vzduchem a novými zážitky nám chutnalo až nevídaně! Najedli jsme se a shodli se, že budeme pokračovat dál ke lvům. Upřímně - Kýšovi až tak nešlo o lvi, ale o to, aby viděl vodárny. Posledních několik týdnů vodárny miluje (dokonce natolik, že je staví i z lega). Při našich cestách stále sleduje, kde se nějaká vodárna tyčí a dokonce se kvůli nim naučil na šlapacím kole - aby k jedné stojící nedaleko od nás dokázal dojet :-).


Kryštůfkova vodárenská vášeň byla částečně uspokojena (A proč nemůžeme jít až k ní?) a my jsme měli štěstí, protože u lvů se právě nacházela paní ošetřovatelka, která se s námi podělila o detaily ze života místních lvic. Velmi zajímavé povídání! Při odchodu se s námi jedna z lvic dokonce rozloučila majestátním řevem, díky kterému jsme odcházeli se solidní husí kůží všude po těle. Proběhli jsme se ještě po lanovém hradu, který slouží zároveň jako rozhledna do lvího safari, a pak už jsme pomalu zamířili zpět. Hodiny už ukazovaly skoro osm večer, takže byl nejvyšší čas.





Tip pro rodiče: V průběhu prázdnin probíhá v safariparku festival Africké léto. V rámci něho na vás čeká zajímavý program plný ukázek afrických tanců, hudby, umění apod. O jeho programu se můžete informovat na stránkách Festival Africké léto.



Cestou zpátky jsme se museli zastavit u krásného volného výběhu hrochů, který se celý rozprostírá pod vámi. Hroši byli zrovna venku na večerní procházce a krmili se listím přímo ze stromu. Občas si mezi sebou něco málo řekli, do toho se ještě ozývala lvice a spolu s antilopami, které s hrochy výběh sdílí a pomalu zapadajícím sluncem to byla vizuální idylka! Za safarilávkou jsme si vzpomněli, že ve slepé uličce, pokud nezahnete z pěšího safari vlevo do zoo, je kontaktní místo žiraf. Na vyvýšeném můstku jste téměř v rovině s jejich hlavou a jednou se nám zadařilo žirafu tam pohladit. Zamířili jsme tedy tím směrem, ale žirafy venku nebyly. Místo nich se ve výběhu honilo menší stádo oryxů. Kryštůfka zaujaly jejich rohy (Tatínku, proč mají ty dlouhé trny?) a taky to, jak neúnavně běhali sem a tam. Samozřejmě chtěl běhat s nimi, tak se ještě o malinko víc unavil tím, jak pobíhal před výběhem sem a tam. Jako oryx, jen bez trnů :-).


Poslední slibovaná pauza v lanovém hradu, který má v soumraku svoje kouzlo, doplnit vodu a hurá na cestu domů. Musím uznat, že dnešní zkrácená verze ZOO výletu neměla jedinou chybu (snad až na tu zmrzlinu :-)). A přes prázdniny si z tohohle čupr zážitku uděláme možná i tradici!

O mně

První blog jsem začala psát na mateřské dovolené - jako takovou vzpruhu nejen pro sebe, ale i pro ostatní maminky. Od něho jsem se posunula do dnešní podoby, kterou chci inspirovat k aktivnímu trávení času s dětmi, ale také bez nich:-) . 

 

Přidejte svůj e-mail a dostávejte novinky jako první!
  • White Facebook Icon
  • YouTube - Bílý kruh

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com